Svatba je v tradiční kultuře vnímána jako velký přechodový rituál do nového života. V očích našich předků byli nastávající manželé během tohoto rituálu vystaveni působení negativních sil, před kterými bylo potřeba je ochránit. Mimo odhánění zlých sil svatební tradice dříve měly podpořit plodivý aspekt manželství. I přesto, že dnes již přítomnost zlých sil během svatebního dne nemáme tak silně na mysli, tak spousta těchto tradic stále přežívá a postupem času se aktualizuje. Nejvýrazněji se začaly proměňovat během 20. století.
Tradice spjaté se svatebním oblečením
Přirozenou součástí svatebního dne je samozřejmě oblečení. Ať už oblečení novomanželů, nebo i jejich doprovodu. Svatební oděv je samozřejmě protkán tradicí, historií, ale samozřejmě i osobním sepjetím. Podívejte se, jaké tradice se nejčastěji pojí s oděvy v české svatební tradici.
Svatební šaty
Svatební šaty nevěsty a ženicha patřily vždy mezi nejvíce nákladné položky svatebního dne. Často se v lidových tradicích kladl důraz na to, aby byly šaty nevěsty i ženicha nové. Patřily totiž v podstatě k jedinému bohatému šatu, který lidé za svůj život oblékli. Některé části oděvů si méně majetní mohli i zapůjčit. V některých regionech navíc lidé věřili, že pokud má na sobě nevěsta nošené šaty, tak bude celý manželský život žít v nedostatku. Jinde pro změnu věřili, že nová svatební košile bude v budoucnu znamenat snazší porod.
Svatební šaty si nevěsty často schovávaly a některé části oděvů se předávaly z generace na generaci. Avšak co se týče zvyku mít na sebe něco nového, starého, půjčeného a modrého, o jeho původu etnologové příliš nevědí. Zejména modrá barva totiž v tradiční lidové symbolice ve spojení se svatbou přinášela neštěstí.
Závoj
Tradice nošení závoje je známá již z dob starověkého Říma. Závoj byl na svatbě tak velký, že se pod něj vešla nevěsta i ženich. V dobách předem sjednaných svateb sloužil k tomu, aby podoba nevěsty zůstala až do poslední chvíle zahalena tajemstvím, aby si ženich svatbu nerozmyslel. Ze stejného důvodu by neměl ženich vidět nevěstu ve svatebních šatech.
Svatební družina
Oblečení svatební družiny mělo být podle tradice velmi podobné tomu, které na sobě měli nevěsta a ženich. Podle tradice totiž byla svatba přechodovým rituálem mezi dosavadním a novým životem. Během tohoto přechodu však byli novomanželé vystaveni vlivu zlých sil a duchů. Družina měla svým oblečením tyto zlé síly od páru odlákat.
Tradice svatebních doplňků
Atmosféru vašeho velkého dne rozhodně do detailu dokáží vykreslit vhodně zvolené doplňky. Nejde však jen o jejich vizuální přínos, ale také o jejich symbolický význam.
Kytice
Svatební kytice patří mezi modernější prvky svateb. Na tradičních českých svatbách byste na její házení čekali marně. Pravděpodobně se totiž jedná o vliv populární kultury. Avšak v některých svatebních kyticích byste mohli najít dva malé věnečky, které si po svatbě nevěsta schovávala. Věřilo se v jejich kouzelnou moc. Pokud byste však chtěli přeci jen něco házet, tak na Podluží házely za sebe neposkvrněné nevěsty koláč.
Myrta
Tradiční součástí svatebních oděvů jsou vývazky ze stálezelených rostlin, které symbolizují věrnost a lásku. Postupem času totiž nahradily věnečky. Mimo myrty byste se mohli setkat také s buxusem nebo rozmarýnem. Tyto rostlinné prvky se na tradičních svatbách splétají do kytiček a dávají se za klobouk ženichovi.
Věnec
Věnce patří ke svatbám už poměrně dlouho. V 16. století dokonce měli na sobě věnce všichni svatebčané. Jejich symbolický význam však v moderní době převzaly především snítky myrty nebo buxusu. Věnec však byl dlouho hlavním doplňkem nevěstina oblečení. Před svatbou totiž docházelo k věnčení, kdy dívky splétaly nevěstě vlasy a umisťovaly do nich věnec. Tento věnec měl být symbolem čistoty a ctnosti nevěsty. Při čepení docházelo k jeho snímání.
Zvyky a tradice před svatebním obřadem
Čas před vlastním svatebním obřadem není o nic méně vzrušující než tradice, které následují po něm. V čem spočívají tradiční i moderní předsvatební rituály?
Oblékání nevěsty
Podle tradice nesmí ženich nevěstu před svatbou spatřit ve svatebních šatech. Nevěsta se proto vždy obléká ve zvláštní místnosti. Oblékání nevěsty měly dříve na starost předem vybrané dívky. Někdy se oblékání nevěsty účastní i její matka. Dříve se snažily matky do svatebních šatů za živůtek vsunout něco navíc pro štěstí. Například pro podporu plodivé síly se do šatů pokoušely schovat krajíc chleba.
Spousta rámusu
Určitě jste někdy slyšeli troubit svatební kolonu aut. Tento zvyk však není ničím ryze novým. Dříve lidé ve svatebním průvodu tropili pořádný rámus, stříleli z pistolí, rozbíjeli hrnce a nádobí. Tento rámus měl, podobně jako další obyčeje, od manželského páru odehnat zlé síly.
Zvyky a tradice po svatebním obřadu
Svatební den nekončí svatebním obřadem. Zvyklosti odehrávající se se po svatebním totiž rozhodně stojí za povšimnutí. Tradičně slouží k upevnění nově vzniklých vazeb mezi rodinami a zajištění štěstí novomanželů.
Házení plodin
Po skončení svatebního obřadu je zvykem, že svatební hosté zasypávají novomanžele rýží. Podle zvyku to má symbolizovat štěstí, ale může to také symbolizovat přání mnoha potomků. V dřívějších dobách se místo rýže používal hrách nebo mák, což jsou suroviny pro naše podnebné podmínky přirozenější než rýže.
Společné stolování
Možná vás to překvapí, ale také společné stolování bylo příležitostí jak co nejvíce snížit vliv zlých sil na novomanžele. Díky jídlu z jednoho talíře se snižuje pravděpodobnost, že manželé skrz ústa přijmou něco špatného.
V některých oblastech však patří k tradicím, že se novomanželům servírovaly talíře obrácené dnem vzhůru. Manželé tak při hostině drželi půst, protože jejich hlavním pokrmem měla být především láska. Navíc to bylo preventivní opatření, aby se páru vydařila první společná noc. Ke zvykům jiné oblasti zase patřilo, že novomanželé na talíř dostali pouze kosti, aby jim v začátku nové životní etapy stačilo málo ke spokojenosti.
Čepení
Mezi klíčové momenty tradičních svateb patří čepení nevěsty. Tento rituál dal také vzniknout spojení „být pod čepcem”. K čepení dochází v samotném závěru svatebních oslav, celý rituál se děje za plachtou a má přesně stanovený průběh. Nevěstě je z hlavy sundán věneček a vlasy jsou schovány a svázány pod čepec. Dívka se tak symbolicky stává dospělou ženou. I tento zvyk je stále aktualizován, ženich tak často v průběhu čepení dostane do ruky fajfku a třeba i něco dobrého k pití.
Zkoušky
Po obřadu často nastával čas na zkoušky. U nevěsty zkoušela tchyně její smysl pro pořádek a čistotu. Tato zkouška probíhala tak, že se před nevěstu na zem narafičilo koště. Pokud ho zvedla a začala s ním zametat, tak zkouškou prošla.
Ženicha naopak čekal špalek a sekera. Pokud chtěl dostat v budoucnu doma najíst, tak si měl naštípat dříví, aby bylo čím přiložit do kamen. V dnešní době se tento zvyk nepatrně posunul. Nevěsta a ženich po příchodu na svatební hostinu zametají střepy z právě rozbitého talíře a svatebčané sami pro sebe hodnotí, jak je pár schopný spolupracovat.
Prožijte hloubku tradiční české veselky
Svatební tradice neustále prochází vývojem. Neustále se aktualizují, ale často v jádru zůstávají stejné. Pokud se rozhodnete do vašeho velkého dne zařadit jen některou z tradičních svatebních tradic, budete se aktivně podílet na uchování kulturní tradice české společnosti. Prostřednictvím tradic a zvyků můžete blíže přilnout ke svému kulturnímu prostředí a obohatit své hosty o hluboké a nesmazatelné zážitky.
